Jaká byla Sousedská?
Veronika Sklenářová; 21.3.2013
Zhruba před čtrnácti dny jsem dostala do schránky pozvánku, která mě zaujala. Zvala obyvatele Spáleného Poříčí a okolních obcí na setkání pod názvem Sousedská, které mělo za cíl zjistit, co se lidem v jejich obcích líbí, nelíbí, co by chtěli změnit, odstranit nebo naopak vybudovat. Zamyslela jsem se a během chvíle mě napadla řada věcí, které bych v Poříčí změnila a tak jsem se rozhodla, že se Sousedské zúčastním. V pátek chvíli před půl šestou večer jsem vstoupila do sokolovny. U vstupu jsem zapsala do prezenční listiny své jméno a obec, kde bydlím, a postoupila k velké mapě Spáleného Poříčí a okolních obcí, do které jsem zapíchla barevný špendlík do místa, kde stojí náš dům. Mapa se barevnými špendlíky jen hemžila a bylo tedy jasné, že účast nebude malá a lidé budou zastoupeni téměř ze všech obcí Spálenopoříčska.
Jelikož do začátku zbývalo ještě několik minut, šla jsem se porozhlédnout po sokolovně. Na sále bylo připraveno mnoho židlí do půlkruhu, které směřovaly k pódiu, pod kterým byl mikrofon a tabule s papíry. Vedle dveří do sálu byly tabule s fotografiemi z vítání občánků a naproti pak výkresy dětí ze základní školy. Také zde byly stoly s občerstvením, kávou, čajem a mnoha druhy koláčů, buchet a bábovek. Byla jsem mile překvapena přátelskou atmosférou, která v sokolovně panovala.
Chvíli po půl šesté, kdy už většina účastníků seděla na židlích, se v mikrofonu ozval ženský hlas. Přivítala nás neznámá paní, která se představila jako Blažena Hušková, a seznámila nás se svým ženským týmem, který bude oba dva dny pomáhat s organizací Sousedské. Paní Hušková byla opravdu výborná, zkušená moderátorka a ostatní ženy pak tzv. facilitátorky, které řídily a usměrňovaly diskuze v jednotlivých skupinách. Myslím, že všichni byli trochu napnutí a plní očekávání, jak to bude probíhat. Aby se tzv. prolomily ledy, začala moderátorka pokládat jednoduché zjišťovací otázky, jako např. kdo žije ve Spáleném Poříčí a okolí méně než rok, kdo více než deset let, více než dvacet let, kdo navštěvoval místní ZŠ, kdo třídí odpad apod. Ten, kdo by na danou otázku odpověděl kladně, se zvedl. Po této malé rozcvičce už se nás paní Hušková ptala, co se nám v naší obci líbí, co naopak nelíbí a chtěli bychom to změnit. To už se hlásili lidé jednotlivě, říkali své názory a zapisovatelky je psaly na papíry, které věšely na šňůry po obvodu sokolovny, aby si je mohl každý přečíst. Bylo toho opravdu mnoho a popsalo se hodně papírů. Nakonec nás paní moderátorka vyzvala, abychom si pomyslně nasadili růžové brýle a představili si, jak by mělo Spálené Poříčí a okolní obce vypadat v roce 2025. Opět se lidé hlásili a sdělovali své představy a vše bylo zapsáno a opět pověšeno.
Po tomto společném začátku nám paní moderátorka vysvětlila, jak bude program pokračovat dále. Abychom mohli plnohodnotně diskutovat a každý měl prostor vyjádřit svůj názor, byli jsme rozděleni do sedmi pracovních skupin. V každé z této skupin se probírala jedna oblast, která se týká života v obci. Témata byla: č. 1 Vedení obce, vztahy v obci, spolky, účast občanů na životě obce, č. 2 Kultura, kulturní dědictví, tradice, sport, volný čas, č. 3 Vzdělávání, č. 4 Sociální oblast a zdravotnictví, č. 5 Příroda a krajina okolo nás, přírodní zdroje, životní prostředí, č. 6 Ekonomická základna v obci, pracovní místa, podnikání a č. 7 Vybavenost a infrastruktura v obci. Přítomní pak byli rozpočítáni od jedné do sedmi a podle čísla, které jim bylo přiděleno, se zařadili do dané pracovní skupiny. Tím bylo zajištěno, že ve všech skupinách bude přibližně stejný počet lidí. Následovala malá pauza na občerstvení. Mohli jsme si tedy dát již zmíněnou kávu nebo čaj a k tomu něco sladkého, a nebo si vybrat jeden z výborných gulášů. Na výběr byl hovězí nebo fazolový. Po přestávce jsme se rozdělili do oněch sedmi skupin. Každou z nich vedla zkušená facilitátorka, které pomáhala jedna žákyně místní ZŠ. Ta měla za úkol zapisovat naše názory. Nejprve jsme diskutovali o negativech, které se v rámci daného tématu v našich obcích vyskytují. Probírali jsme současný stav, který se nám nelíbí, diskutovali jsme o tom, co nefunguje, co tu chybí nebo naopak o tom, co je a být by nemělo. Poté jsme probírali pozitiva, která se témat týkala. Hovořili jsme o věcech, které fungují dobře, se kterými jsme spokojeni, o tom, co se nám tu líbí. Nakonec jsme si opět nasadili ony růžové brýle a představovali si, jak to bude v našich obcích vypadat v roce 2025. Na závěr diskuze jsme měli udělat jakési shrnutí, tj. vydefinovat společná témata, která se objevovala jak v negativech, tak v pozitivech i v našich představách o budoucnosti. Byl vybrán jeden člen z každé skupiny, který byl požádán, aby další den prezentoval před všemi přítomnými, o čem se v jeho skupině mluvilo a k čemu se dospělo. Tím byl páteční večer ukončen.
V sobotu jsme začali chvíli po čtrnácté hodině. Paní moderátorka nás opět přátelsky přivítala a seznámila s programem. Sdělila nám, že její tým pracoval dlouho do noci a ze všech návrhů, které byly zapsány a zavěšeny u žebřin, sestavili pět tématických oblastí, kterým dali tyto názvy: Komunikující Spálenopoříčsko, Postavení vesnic, Rozvíjející se Spálenopoříčsko, Přívětivé Spálenopoříčsko a Krajina pro život. Vysvětlila nám, co do které oblasti patří. Dále nám sdělila, že v těchto oblastech budou probíhat diskuze a každý si bude moci vybrat, do které skupiny půjde, aby se mohl vyjádřit k problému, který v dané oblastí cítí. Nejprve ale přišly na řadu prezentace zástupců diskusních skupin z předešlého dne. Jeden člen z každé ze sedmi skupin nás seznámil s tím, o čem včera ve své skupině diskutovali a k jakým závěrům došli. Poté si každý zvolil jednu z pěti tématických oblastí a přesunul se na určené místo, kde bude probíhat diskuze, opětovně řízená facilitátorkou. Po malém občerstvovací pauze začaly živé a místy i trochu bouřlivé, alespoň u nás ve skupině tomu tak bylo, diskuze. Facilitátorka nám sdělila, že máme nejprve definovat problémy, které v dané oblasti cítíme, a stanovila nám na to časový limit. Musím říct, že se mi tento limit zdál příliš krátký a dosti svazující, jelikož když jsme začali probírat nějaký problém trochu více, tak už nám zbylo málo času na jiné problémy. A ještě po skončení jsme si říkali, co všechno jsme zapomněli probrat. Po vypršení časového limitu jsme měli za úkol najít způsoby řešení a stanovit obtížnost tohoto řešení. I toto bylo bohužel časově omezeno. Nakonec jsme ze všech definovaných problémů měli vybrat tři, které se nám zdají nejzávažnější. Opět byl vybrán jeden mluvčí skupiny, který tyto problémy odprezentuje všem účastníkům Sousedské. Všech patnáct problémů, které vzešly z oněch pěti diskusních skupin, bylo sepsáno, vždy po třech, na papírové tabule, a umístěno pod pódiem, aby na ně všichni viděli. Poté začaly prezentace zástupců diskusních skupin, kteří nás s těmito problémy podrobněji seznámili a vysvětlili, proč vybrali právě toto. Každému z nás byl rozdán lístek a na něm bylo pět nalepovacích bodů. Každý si mohl vybrat tři problémy, které pociťuje jako nejzávažnější, a dvěma dát dva body a jednomu jeden bod. Podle přidělených bodů bylo vybráno pět problémů. Nejvíce bodů získal problém týkající se současného stavu rybníku Hvížďalka, na pomyslném druhém místě se umístil návrh na zvýšení bezpečí, čistoty a eliminaci vandalizmu ve Spáleném Poříčí a okolních obcích, třetí příčku obsadil návrh na zdravější stravování v MŠ a ZŠ ve Spáleném Poříčí a zvýšení kapacity v MŠ ve Spáleném Poříčí, čtvrtý byl návrh na setkávání obcí označený jako každá obec definuje svoje priority. Na společném pátém místě se umístily projekty na zlepšení dopravní obslužnosti okolních obcí a to především v souvislosti s dojížděním dětí do školy a ze školy, a návrh na vytvoření sběrného místa pro biomasu. Poté jsme se, tentokrát už naposledy, rozdělili opět do pěti skupin. V každé z nich se diskutovalo o návrzích na řešení vítězných problémů. Byly vytvořeny malé pracovní skupiny a ty si stanovily, jak budou postupovat při jejich řešení. Jeden vybraný z každé skupiny poté tento postup přiblížil všem přítomným. Důležité je, že v každé skupině byl vybrán minimálně jeden člen, který na sebe poskytl kontakt, pro případ, že by se chtěl někdo do řešení problému zapojit. Ještě před úplným koncem akce poděkovali organizátoři Sousedské týmu paní Huškové, za perfektní organizaci celé akce, a poté jsme se šli naposledy občerstvit, jelikož jsme to po těch dlouhých diskuzích a hledání řešení opravdu potřebovali. Myslím, že velké poděkování patří také samotným organizátorům Sousedské a to Topland Brd o.s. a městu Spálené Poříčí.
Věřím, že vytvořené pracovní skupiny udělají maximum pro to, aby se alespoň některý z daných problémů podařilo odstranit. Mnohdy to ovšem nebude vůbec jednoduché a to např. u rybníku Hvížďalka, jak jsme slyšeli z úst pana starosty Čížka, zde je to především otázka nemalých finančních prostředků. Pevně věřím, že až se Sousedská uskuteční někdy příště, tak že si budeme moci hrdě říct, že se nám to povedlo. Že nemáme problém umístit své dítě v MŠ, že se tam opravdu zdravě nají, že všichni potencionální vandalové jsou od svých činů odrazeni kamerovým systémem či fotopastí, že v každé ulici je odpadkový koš, lidé nevyvážejí trávu a listí, kam se jim zlíbí, ale do sběrny biomasy a že nám v případě velké vody nehrozí žádné nebezpečí spojené s Hvížďalkou a že se tam třeba, tak jako kdysi, můžeme jít i vykoupat.
Jelikož do začátku zbývalo ještě několik minut, šla jsem se porozhlédnout po sokolovně. Na sále bylo připraveno mnoho židlí do půlkruhu, které směřovaly k pódiu, pod kterým byl mikrofon a tabule s papíry. Vedle dveří do sálu byly tabule s fotografiemi z vítání občánků a naproti pak výkresy dětí ze základní školy. Také zde byly stoly s občerstvením, kávou, čajem a mnoha druhy koláčů, buchet a bábovek. Byla jsem mile překvapena přátelskou atmosférou, která v sokolovně panovala.
Chvíli po půl šesté, kdy už většina účastníků seděla na židlích, se v mikrofonu ozval ženský hlas. Přivítala nás neznámá paní, která se představila jako Blažena Hušková, a seznámila nás se svým ženským týmem, který bude oba dva dny pomáhat s organizací Sousedské. Paní Hušková byla opravdu výborná, zkušená moderátorka a ostatní ženy pak tzv. facilitátorky, které řídily a usměrňovaly diskuze v jednotlivých skupinách. Myslím, že všichni byli trochu napnutí a plní očekávání, jak to bude probíhat. Aby se tzv. prolomily ledy, začala moderátorka pokládat jednoduché zjišťovací otázky, jako např. kdo žije ve Spáleném Poříčí a okolí méně než rok, kdo více než deset let, více než dvacet let, kdo navštěvoval místní ZŠ, kdo třídí odpad apod. Ten, kdo by na danou otázku odpověděl kladně, se zvedl. Po této malé rozcvičce už se nás paní Hušková ptala, co se nám v naší obci líbí, co naopak nelíbí a chtěli bychom to změnit. To už se hlásili lidé jednotlivě, říkali své názory a zapisovatelky je psaly na papíry, které věšely na šňůry po obvodu sokolovny, aby si je mohl každý přečíst. Bylo toho opravdu mnoho a popsalo se hodně papírů. Nakonec nás paní moderátorka vyzvala, abychom si pomyslně nasadili růžové brýle a představili si, jak by mělo Spálené Poříčí a okolní obce vypadat v roce 2025. Opět se lidé hlásili a sdělovali své představy a vše bylo zapsáno a opět pověšeno.
Po tomto společném začátku nám paní moderátorka vysvětlila, jak bude program pokračovat dále. Abychom mohli plnohodnotně diskutovat a každý měl prostor vyjádřit svůj názor, byli jsme rozděleni do sedmi pracovních skupin. V každé z této skupin se probírala jedna oblast, která se týká života v obci. Témata byla: č. 1 Vedení obce, vztahy v obci, spolky, účast občanů na životě obce, č. 2 Kultura, kulturní dědictví, tradice, sport, volný čas, č. 3 Vzdělávání, č. 4 Sociální oblast a zdravotnictví, č. 5 Příroda a krajina okolo nás, přírodní zdroje, životní prostředí, č. 6 Ekonomická základna v obci, pracovní místa, podnikání a č. 7 Vybavenost a infrastruktura v obci. Přítomní pak byli rozpočítáni od jedné do sedmi a podle čísla, které jim bylo přiděleno, se zařadili do dané pracovní skupiny. Tím bylo zajištěno, že ve všech skupinách bude přibližně stejný počet lidí. Následovala malá pauza na občerstvení. Mohli jsme si tedy dát již zmíněnou kávu nebo čaj a k tomu něco sladkého, a nebo si vybrat jeden z výborných gulášů. Na výběr byl hovězí nebo fazolový. Po přestávce jsme se rozdělili do oněch sedmi skupin. Každou z nich vedla zkušená facilitátorka, které pomáhala jedna žákyně místní ZŠ. Ta měla za úkol zapisovat naše názory. Nejprve jsme diskutovali o negativech, které se v rámci daného tématu v našich obcích vyskytují. Probírali jsme současný stav, který se nám nelíbí, diskutovali jsme o tom, co nefunguje, co tu chybí nebo naopak o tom, co je a být by nemělo. Poté jsme probírali pozitiva, která se témat týkala. Hovořili jsme o věcech, které fungují dobře, se kterými jsme spokojeni, o tom, co se nám tu líbí. Nakonec jsme si opět nasadili ony růžové brýle a představovali si, jak to bude v našich obcích vypadat v roce 2025. Na závěr diskuze jsme měli udělat jakési shrnutí, tj. vydefinovat společná témata, která se objevovala jak v negativech, tak v pozitivech i v našich představách o budoucnosti. Byl vybrán jeden člen z každé skupiny, který byl požádán, aby další den prezentoval před všemi přítomnými, o čem se v jeho skupině mluvilo a k čemu se dospělo. Tím byl páteční večer ukončen.
V sobotu jsme začali chvíli po čtrnácté hodině. Paní moderátorka nás opět přátelsky přivítala a seznámila s programem. Sdělila nám, že její tým pracoval dlouho do noci a ze všech návrhů, které byly zapsány a zavěšeny u žebřin, sestavili pět tématických oblastí, kterým dali tyto názvy: Komunikující Spálenopoříčsko, Postavení vesnic, Rozvíjející se Spálenopoříčsko, Přívětivé Spálenopoříčsko a Krajina pro život. Vysvětlila nám, co do které oblasti patří. Dále nám sdělila, že v těchto oblastech budou probíhat diskuze a každý si bude moci vybrat, do které skupiny půjde, aby se mohl vyjádřit k problému, který v dané oblastí cítí. Nejprve ale přišly na řadu prezentace zástupců diskusních skupin z předešlého dne. Jeden člen z každé ze sedmi skupin nás seznámil s tím, o čem včera ve své skupině diskutovali a k jakým závěrům došli. Poté si každý zvolil jednu z pěti tématických oblastí a přesunul se na určené místo, kde bude probíhat diskuze, opětovně řízená facilitátorkou. Po malém občerstvovací pauze začaly živé a místy i trochu bouřlivé, alespoň u nás ve skupině tomu tak bylo, diskuze. Facilitátorka nám sdělila, že máme nejprve definovat problémy, které v dané oblasti cítíme, a stanovila nám na to časový limit. Musím říct, že se mi tento limit zdál příliš krátký a dosti svazující, jelikož když jsme začali probírat nějaký problém trochu více, tak už nám zbylo málo času na jiné problémy. A ještě po skončení jsme si říkali, co všechno jsme zapomněli probrat. Po vypršení časového limitu jsme měli za úkol najít způsoby řešení a stanovit obtížnost tohoto řešení. I toto bylo bohužel časově omezeno. Nakonec jsme ze všech definovaných problémů měli vybrat tři, které se nám zdají nejzávažnější. Opět byl vybrán jeden mluvčí skupiny, který tyto problémy odprezentuje všem účastníkům Sousedské. Všech patnáct problémů, které vzešly z oněch pěti diskusních skupin, bylo sepsáno, vždy po třech, na papírové tabule, a umístěno pod pódiem, aby na ně všichni viděli. Poté začaly prezentace zástupců diskusních skupin, kteří nás s těmito problémy podrobněji seznámili a vysvětlili, proč vybrali právě toto. Každému z nás byl rozdán lístek a na něm bylo pět nalepovacích bodů. Každý si mohl vybrat tři problémy, které pociťuje jako nejzávažnější, a dvěma dát dva body a jednomu jeden bod. Podle přidělených bodů bylo vybráno pět problémů. Nejvíce bodů získal problém týkající se současného stavu rybníku Hvížďalka, na pomyslném druhém místě se umístil návrh na zvýšení bezpečí, čistoty a eliminaci vandalizmu ve Spáleném Poříčí a okolních obcích, třetí příčku obsadil návrh na zdravější stravování v MŠ a ZŠ ve Spáleném Poříčí a zvýšení kapacity v MŠ ve Spáleném Poříčí, čtvrtý byl návrh na setkávání obcí označený jako každá obec definuje svoje priority. Na společném pátém místě se umístily projekty na zlepšení dopravní obslužnosti okolních obcí a to především v souvislosti s dojížděním dětí do školy a ze školy, a návrh na vytvoření sběrného místa pro biomasu. Poté jsme se, tentokrát už naposledy, rozdělili opět do pěti skupin. V každé z nich se diskutovalo o návrzích na řešení vítězných problémů. Byly vytvořeny malé pracovní skupiny a ty si stanovily, jak budou postupovat při jejich řešení. Jeden vybraný z každé skupiny poté tento postup přiblížil všem přítomným. Důležité je, že v každé skupině byl vybrán minimálně jeden člen, který na sebe poskytl kontakt, pro případ, že by se chtěl někdo do řešení problému zapojit. Ještě před úplným koncem akce poděkovali organizátoři Sousedské týmu paní Huškové, za perfektní organizaci celé akce, a poté jsme se šli naposledy občerstvit, jelikož jsme to po těch dlouhých diskuzích a hledání řešení opravdu potřebovali. Myslím, že velké poděkování patří také samotným organizátorům Sousedské a to Topland Brd o.s. a městu Spálené Poříčí.
Věřím, že vytvořené pracovní skupiny udělají maximum pro to, aby se alespoň některý z daných problémů podařilo odstranit. Mnohdy to ovšem nebude vůbec jednoduché a to např. u rybníku Hvížďalka, jak jsme slyšeli z úst pana starosty Čížka, zde je to především otázka nemalých finančních prostředků. Pevně věřím, že až se Sousedská uskuteční někdy příště, tak že si budeme moci hrdě říct, že se nám to povedlo. Že nemáme problém umístit své dítě v MŠ, že se tam opravdu zdravě nají, že všichni potencionální vandalové jsou od svých činů odrazeni kamerovým systémem či fotopastí, že v každé ulici je odpadkový koš, lidé nevyvážejí trávu a listí, kam se jim zlíbí, ale do sběrny biomasy a že nám v případě velké vody nehrozí žádné nebezpečí spojené s Hvížďalkou a že se tam třeba, tak jako kdysi, můžeme jít i vykoupat.